Současnost ateliéru fotografie VŠUP:
DOČASNÝ MANIFEST
Fotografie se proměnila. Proměnila se, když William Fox Talbot vynalezl negativ. Když Jacob Riis přijel do New Yorku, když si Warhol koupil Polaroid SX 70, když Nikon představil model D1, když se snímek kovboje, který podepsal Richard Prince, vydražil za 2,3 milinonu dolarů. Fotografie se proměnila a Bojan Dmitrijević zavřel svůj minilab Kodak na rohu Rytířské a ulice Na Můstku, aby na stejném místě otevřel krámek se zmrzlinou Angelato. Příští rok se fotografie zase změní.
Během krátké historie fotografie jsme si navykli vkládat do ni spoustu sentimentu a vzpomínek. A těžko si připouštíme, že všichni víme, že fotografie nemá svůj status qou, pevnou identitu, která by v příštím momentě neprotekla mezi prsty.Tuto proměnlivost nevědomky a samozřejmě přijímáme stejně jako technický pokrok, ale mrzí nás a dělá nám starosti podobně jako péče o rodinné vzpomínky a strach, aby nám nevybledly.
V rámci Ateliéru fotografie VŠUP v Praze se snažíme tuto tekutou beztvarou povahu fotografie vnímat jako její podstatu. Stav, který umožňuje její tvarování, vrstvení, rozdělování, spojování, plochost a prostorovost, hrubost i jemnost, důraz i lehkost.... Vycházíme z přesvědčení, že vědomí stálého proměňování je nutné neustále oživovat a vědomě s ním pracovat. Od studentů očekáváme konceptuální uvažování, které stojí v protipólu k čistě intutivní práci, neústí však nutně v (post)konceptuální dílo. Je procesem, který nutí studenty k permanentní analýze vlastních postupů a záměrů, přirozeně vede k uvědomování si kontinuity umělecké praxe, kontextu a prostředí, ve kterém se studenti budou pohybovat, stejně jako historii vlastního oboru. Konceptuální přístup z naší strany zároveň znamená snahu o demokratický přístup ke studentům, snahu o pátrání po motivaci konkrétní práce a o oproštění se od náklonosti k určitým formálním znakům a povrchního vnímání nastupujících trendů. V laboratorně malém prostředí, jímž Ateliér fotografie VŠUP s 20 řádnými studenty a několika stážisty je, přirozeně vznikají velmi osobní vazby. Naší snahou je díky důkladné znalosti každého jednotlivého člověka o maximálně individuální přístupy, které se navzájem liší ve všech parametrech. Kromě prvních dvou ročníků, kdy studenti dostávají povinná zadání technického charakteru zamýšlená tak, aby jim umožnila osvojit si základní řemeslné postupy a poznat ostatní obory na VŠUP, vyžadujeme po studentech, aby si sami vybírali témata, kterými se chtějí zabývat a jež se jich osobně týkají. Trváme na tom, že studenti nemají žádná obsahová ani formální omezení, případně je záměrně nastavujeme tak, aby je nutila se proti nim vymezit. Výuka se neustále proměňuje, každý semestr je nastaven jinak a reaguje na aktuální atmosféru a potřeby ateliéru. Jsme přesvědčeni, že tradiční žánry i ohraničení médií jsou vyčerpané, a že je nutné, aby se každý student pokoušel najít vlastní pozici, ve které si vybuduje jedinečnou identitu. Jsme si vědomi tradičních poloh fotografie zakotvených v českém prostředí, studenty podporujeme v jejich zájmu o ně, avšak pobízíme je k zásadní reflexi ve vztahu k současnosti a k vnímání souvislostí mimo autonomní obor, jímž fotografie nikdy nebyla.
Se studenty řešíme jejich technické ambice a řemeslné potřeby jednotlivě a podporujeme je v prohlubování znalostí a dovedností v konkrétním řešení nebo různých médiích obecně. Stejně tak jako klademe důraz na práci podloženou artikulovaným uvažováním, vedeme studenty k tomu, aby vědomě pracovali v širších celcích, byli maximálně obsahově a formálně důslední a vnímali finální prezentaci-výstavu jako situaci, jejíž všechny znaky jsou zásadní pro vyznění jejich práce. Zároveň se snažíme studentům maximálně důvěřovat, především v rámci klauzurních výstav, ponechat jim zásadní podíl na veškerých rozhodnutích a umožnit jim poznat vlastní úspěchy a chyby. To platí ještě mnohem víc při řešení diplomových výstav, které se pokud možno uskutečňují v zavedených galeriích (Galerie 35m2, Ateliér Josefa Sudka, Karlín Studios, NoD Roxy atd.), a kde student již vystupuje jako autonomní tvůrce.
Jsme přesvědčeni, že ve vztahu student a učitel je konstruktivní konflikt momentem, který umožní studentovi odpoutat se od struktury školy a ulehčí mu vlastní nezávislost. Jsme si vědomi, že umělecká škola je oxymoronem, který si svůj paradox musí neustále připomínat a palčivě vnímáme dočasnost struktury, kterou reprezentujeme. Stále usilujeme o její znovuvynalezení a posouvání vědomi si vlastní pošetilosti.
Aleksandra Vajd a Hynek Alt
Historie ateliéru fotografie VŠUP:
POD POVRCHEM ATELIÉRU FOTOGRAFIE
V rámci porevoluční restrukturalizace školy a zvyšování počtu ateliérů, byl na VŠUP vyhlášen také konkurz na vedoucího ateliéru fotografie. Vítězně z něj tehdy vyšel fotograf Pavel Hečko, který ovšem do funkce nenastoupil. Druhého konkurzu se ji zúčastnil i Pavel Štecha, fotograf s dlouholetou pedagogickou praxí z FAMU, jen se do historie ateliéru fotografie na VŠUP zapsal svým téměř desetiletým působením. V prvním roce do ateliéru přestupovali studenti z jiných oborů a v akademickém roce 1995/1996 nastoupili první studenti přijatí na obor fotografie. Za zmínku stojí, že o zřízení institutu umělecké fotografie se na VŠUP uva ovalo u začátkem šedesátých let, kdy se diskutovalo o mo ných řešeních fotografického vzdělávání. Ve stejné době zrálo na FAMU odhodlání založit samostatný studijní obor Výtvarná fotografie při katedře filmového a televizního obrazu. Zásluhou Jána Šmoka a jeho kolegů se nakonec na dlouhá léta jedinou institucí, nabízející vysokoškolské studium fotografie, stala právě FAMU. Na ověřenou praxi z této školy mohl navázat i nově zalo ený ateliér na VŠUP, spadající pod katedru grafiky. Institucionální propojení fotografie s grafickými obory má v českém prostředí silnou tradici. Na vysoké úrovni bylo ve třicátých letech pěstováno na Státní grafické škole. Učební plány této školy ovlivnily i fotografický program na FAMU, kde zpočátku výtvarnou fotografii vyučoval Josef Ehm. Na VŠUP se fotografie ocitla v bližším kontaktu s dalšími uměleckými obory, zatímco na FAMU se tato koncepce částečně smísila se zavedenou výukou kameramanů. Osnovy výuky zůstaly nicméně na obou školách obdobné. Studium fotografie na VŠUP se odlišovalo především malým počtem studentů. Ze Štechova pojetí je zřejmá snaha navázat na tradici a zároveň studium přizpůsobit současné praxi: v prvních čtyřech semestrech prošli studenti přípravou založenou na poznání, že fotografie vidí povrch, prostor, člověka, ale také pod povrch. Inspirace publikací nazvanou Fotografie vidí povrch, je v roce 1935 vyšla péčí Josefa Ehma, Jaroslava Sutnara a Jaromíra Funkeho, je z této koncepce více ne patrná. Za Štechova vedení bylo studium založeno na přísném re imu a pravidelném odevzdávání dílčích úkolů, zaměřených na osvojení techniky, skladby a kompozice: např. zobrazení materiálu, fotografie architektury, reportáž, nebo portrét, které studenti museli ka dý týden odevzdávat. Úkoly prověřující schopnost studenta odlišit technický záběr od emotivního vyjádření prozrazují jednu ze stop, ji v českém fotografickém vzdělávání zanechal profesor Šmok: rozdělení fotografie na informativní a emotivní uplatňoval ve své teorii sdělování. Vzhledem k tomu, že středem pozornosti bylo dokonalé zvládnutí řemesla, pro fotografii jako volné umělecké dílo zůstával zejména v prvních dvou ročnících značně omezený prostor. To se projevilo i na zadáních klauzurních prací, v nich studenti prokazovali svou způsobilost vykonávat fotografické řemeslo. Součástí přípravy na fotografickou profesi byla rovně povinná stá v libovolném ateliéru katedry grafiky ve třetím ročníku. Pavel Štecha stál v čele ateliéru od samého začátku a vedl jej a do své smrti. Na pozici vedoucího ateliéru ho v roce 2005 vystřídal fotograf (a také absolvent oboru Umělecká fotografie na FAMU) Ivan Pinkava. Základní pilíř výuky zůstal zachován. Malý počet studentů nadále umožňoval pravidelné společné konzultace pro studenty ze všech ročníků, při kterých se diskutovalo nad zhotovenými fotografiemi. Osobnost Ivana Pinkavy přinesla do ateliéru novou atmosféru a hlavní důraz se přesunul směrem k výtvarné emotivní fotografii. Studenti byli v mnohem větší míře vedeni k volné tvorbě a její prezentaci na výstavách. Důraz na intimitu, sdělovanou prostřednictvím fotografie, se samozřejmě odrazil i na podobě zadání: Touha a strach, Povaha erotiky, Moje rodina, Deník, Zakázané území, Hereze a překračování, Detail, Ticho. Jestliže profesor Štecha přinášel do ateliéru zájem o sociologii, psychologii, nebo architekturu, za Ivana Pinkavy se přístup k fotografii výrazně subjektivizoval a tě ištěm se stala fotografie zprostředkovávající nebo ilustrující osobní vztah autora ke skutečnosti. Výstavou To nepodstatné, která se uskutečnila na jaře roku 2008 ve výstavní síni Mánes, se jeho působení v ateliéru fotografie symbolicky završilo. Ve stejném roce se na základě konkurzu ujali vedení Aleksandra Vajd a Hynek Alt. Fotografie na VŠUP se v průběhu let postupně odpoutávala od lpění na mediální specifičnosti a směřovala k větší provázanosti s ostatními uměleckými obory. Tento proces byl stvrzen nedávným přeřazením ateliéru fotografie pod katedru volného umění.
Hana Buddeus
Zdroje:
Martina Pachmanová - Markéta Pražáková (Eds.), Vysoká škola
uměleckoprůmyslová v Praze, 1885-2005, Praha 2005
Jaroslav Hollan, Vývoj fotografického školství v Československu a
výuky fotografie na FAMU, diplomová práce, FAMU, Praha 1991
Gita Skaličková, Ateliér fotografie na Vysoké škole
umělecko-průmyslové v letech 2005-2007, diplomová práce, ITF FPF
Slezské univerzity v Opavě, Opava 2010
Umění a řemesla, roč. 37, 1995, č. 2, číslo věnované 110. výročí
zalo ení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
Ivan Pinkava - Michal Hladík - Lucie Mlynářová, To nepodstatné, kat.
výst., Praha 2008
výroční zprávy Vysoké školy uměleckoprůmyslové
rozhovory a korespondence se Štěpánkou Stein, Michalem Hladíkem,
Jaroslavem Fišerem, Jiřím Thýnem a Hynkem Altem, jím tímto děkuji
kontakt
nám. J. Palacha 80, 116 93 Praha 1, m. č. 401 (kabinet), m. č. 406 (ateliér)
tel.: +420 251 098 203
e-mail:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
,
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
,
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
vedoucí ateliéru
doc. MgA. Aleksandra Vajd (vedoucí od roku 2008)
Se narodila 1971 v Mariboru, Slovinsko. Absolvovala Fakultu veterinární medicíny na Univerzitě v Lublani a bakalářské a magisterské studium na Katedře fotografie, FAMU v Praze. V letech 2004 až 2006 studovala na State University of New York at New Paltz díky stipendiu Fulbrightovy nadace. V roce 2008 se habilitovala na docentku na Akademii výtvarných umění v Lublani, kde dosud přednáší. Zároveň působí na Akademii vizuálních umění v Lublani.
MgA. Hynek Alt, M.F.A. (vedoucí od roku 2008)
Se narodil v 1976 v Kutné Hoře. Absolvoval bakalářské a magisterské studium na Katedře fotografie FAMU v Praze. V roce 2000 se zúčastnil stáže na Middlesex University v Londýně. V roce 2006 absolvoval MFA program na State University of New York at New Paltz, kde studoval díky stipendiu Fulbrightovy nadace.
Společné i samostatné práce Aleksandry Vajd a Hynka Alta byly prezentovány na řadě výstav v České republice (GHMP, Galerie Futura, Ateliér Josefa Sudka, Galerie 5. patro) a v zahraničí (Moderna Galerija, Mestna Galerija, Lublaň; Center for Curatorial Studies, Bard College, NY; Samuel Dorsky Museum, New Paltz, NY; Czech Center New York, NY; Galerie 35, Berlin; Zak Gallery, Berlin).
Vajd a Alt získali řadu grantů (grant nadace Vordemberge-Gildewart Swiss Foundation, stipendium Fulbrightovy nadace, Stipendium Ministerstva kultury, Slovinsko) a ocenění (1. cena, Frame005, Česká republika; nominace na Deutsche Borse Photographic Award, Velká Británie; finalisté ceny OHO Group Award, Slovinsko; honorable mention, Aperture foundation, USA; finalisté ceny Henkel Art Award, Rakousko).
Aleksandra Vajd a Hynek Alt jsou zakládajícími členy platformy pro současnou fotografii a výtvarné umění Format 1, www.format1.org a redaktory časopisu Fotograf.
Jejich projekty jsou prezentovány na www.altvajd.com a www.manwomanunfinished.com.
Náš pracovní proces je založen na sběru vizuálních elementů v každodenním prostředí, jejich vyvázání z původních souvislostí a hledání nových spojení, analogií a posunů. Obrazy skládame do sekvencí nebo instalací, které existují jako nová samostatná součást reality. V permanentním dialogu zkoumáme otázky autorství, jedinečnosti, subjektivity, simulakra, stereotypu, sociální i sexuální identity, apropriace, simulace... Snažíme se využít myšlenkový posun v chápání reprodukce, reprezentace a simulace jako základních schopností fotografie.
lifesize / doc
empire / doc
stacks
exposed/ doc
three accidents
asistent ateliéru
MgA. Peter Fabo (asistent od roku 2010)
konzultační hodiny
po předběžné dohodě e-mailem čt 12-14
seznam studentů
Jan Bigas
Patrik Borecký
Tomáš Brabec
Nina Bumbálková
Barbora Fastrová
Pavel Hejný
Nikola Hronková
Petr Jandera
Ondřej Klíma
Adéla Kremplová
Petr Pawlowski
Pech Štěpán
Johana Pošová
Jana Šprinclová
Ondřej Telecký
akce ateliéru
Artforum, Bienále fotografie, Berlin
Měsíc fotografie, Paříž
Plenér na hradě Klenová v rámci rezidenčního programu Galerie Klatovy/Klenová
Přednášky a konzultace portfolií hostijícími umělci (Viktor Kopasz, Martin Kollar, Roman Babjak, Krzysztof Zielinski)
Výstava v galerii (a)void zorganizovaná studenty z katedry teorie
Prezentace prací studentů ve Formátu 1, Galerie Langhans Praha
